P.O.E.M.S. - moje 'básnická' tvorba

S psaním rýmovaných (a později i sem tam nerýmovaných) textů jsem začal někdy kolem páté třídy základní školy. Témata somozřejmě s mým věkem prošla několika proměnami - zpočátku jsem psal texty o karate, raketoplánech a jiných záležitostech, jež jsou ve středu zájmů mnoha malých kluků... Později jsem zakotvil na vděčném tématu lásky, života a všech věcí okolo...Zde uvádím malý výběr ze své tvorby, více naleznete na Quakemanovi, či na serveru Liter.cz.

Kráska

Kdybys měla delší nohy
a ladnější krok,
narostly by mi parohy
nejpozději napřesrok.
Kdybys měla hezčí líčka
a krásnější rtíky,
byla by jsi romantička
s puncem erotiky.

Kdybys měla hebčí vlásky
a k tomu hustší řasy,
byla by si bez nadsázky
ztělesněním samé krásy.
Mohla bys mít žaty z norka,
mohla bys být taky mladší,
takhle jsi "jen" milá holka,
ovšem mě to takhle stačí.

Motýli

Na louce rozcuchané zahléd jsem zpoza květů
Skupinku motýlů, kteří se smáli světu.
Nad mými problémy jen tiše mávli křídly
A je to svoboda, co v jejich křídlech sídlí.

Prostě mě zaujal ten přelet motýlí
A čekám až se motýl zahledí do brýlí.
Ucítím jeho lehkost, s kterou opouští zemi,
Za letu zašeptám: motýlku líbíš se mi.

Motýl necítí tíhu doby,
barevným pláštěm tvé vlasy zdobí,
sedne si na tvou dlaň a krásně je ti,
popros ho za mne ať neodletí.

Pak až ti jednoho dne ze srdce spadne tíž,
Lehce se nadechneš, motýlky ucítíš,
Jak šťastně létají tam uvnitř tvého těla,
Křídly tě pohladí, deprese odletěla.

Prostě se podíváš do nitra mojí mysli,
A oba zároveň vdechneme stejný kyslík.
Cítíce vlastní lehkost necháme dole zemi,
Každý z nás zašeptá druhému: líbíš se mi.

Hezký den

Dnes je jistě venku krásně,
slunce svítí, slunce hřeje,
na stoprocent záři jasně,
celý svět se na mne směje.
Ptáci krouží po obloze,
na zemi opilec blije,
střepy řinčí ve výloze,
kdosi do ní cihlou bije.
Z potoků jsou zase stoky,
z mraků padá kyselina,
musím uznat, jak jdou roky,
je krajina trochu jiná.

Jenže všechno málo platné,
vždyť se dívám do ráje,
to spíš tady je to špatné,
zde to spěje do háje.
Cítím, jak vedle mne dýcháš,
cítím, že je s tebou on,
jak když cukr s octem smícháš,
nebo s medem pitralon.
Já tě nechci vidět, věř mi,
líbat se s tím s mamlasem,
jak stojíte mezi dveřmi,
držíte se za pasem.
Netíží mne,že se láska
chová tolik nevěrně,
na tvář patří šťastná maska
a venku je tak nádherně!

Oceány

Po muži v ženě jak po lodi v oceánu
- není prý stopy – dneska mám vyplout v plánu.
Moře je zrádné – nevedou tam žádné cesty,
Voda teče v podpalubí a chybí záchranné vesty.

Topím se.

Plavčík běží po pláži a poté se v bahně brodí,
Nohy má pořezané od vraků jiných lodí.
A voda na dně studí a bodá tisíc čepelí,
Rány na levoboku ztěží někdo zacelí.

Vzdávám se.

Topím se vprostřed bouře, z moře je tuhý led,
Už nejde plavat dál a není cesty zpět.
Je to tak – ne všechny panny
Jsou čisté jako oceány.
Smutně vnímám ve vlnách černočerné fleky ropy,
Uprostřed oceánu ztratím se beze stopy.

Krokový napětí

Jak voják co zůstal ležet
Sám v minovým poli,
Tiše čekám, který krok
Mne nadobro skolí.

Krokový napětí prostoupilo do okolí
A sebemenší pohyb až u srdce bolí.

Vím, je to ironie platonický lásky,
Náš vztah je jako kus děrovaný pásky,
Zmačkaný, rozervaný, roztržený v půli,
Nedáme ho dohromady při nejlepší vůli.
Nechápu doposud, za čím se ženeme,
Je to tak prostý – jeden chce a jeden ne.
Ve spánku tě líbám, hladívám tě ze sna,
To ta mrcha realita je mi příliš těsná.

Jak se k tobě dostat vážně nemám ponětí,
Všude kolem tebe je krokový napětí
A rána potrestá každičké šlápnutí
A tak se mnohokrát stanu tvou obětí.

Jen se snažím zjistit, kde se stala chyba,
Zklamala snad figurka, či ten co s ní hýbá?
To my jsme ty figurky, oběti vyšších vlivů,
Osudu, společnosti, náklonnosti k pivu.

A ty víš o čem sníš? Nehledáš sebe sama?
Ať šlápneš, kam šlápneš, vždycky je to do neznáma.
A každý krok k tobě
Se zrcadlí v hrobě,
Kde hnijí city
A hnít budeš i ty,
To pokud vzápětí
Nezmizí napětí,
Co srdce něčí
Drtivá v křeči.
Nedej na řeči
I pro ně se brečí,
Život vše vrací
A jsou i tací,
Nebo spíš takoví,
Co tě maj rádi
A napětí krokový
Jim v lásce vadí….

Láska na jedno ráno

Každé ráno probouzím se v stínu jabloní,
Každé ráno umíráček-budík odzvoní.
Vzpomínky v hlavě hřejí a přitom zebou stále,
Každý, kdo má pořád všechno, může mít na mále.

Jen maličké políbení u šálku ranní kávy,
Písnička z rádia a televizní zprávy,
Moje dlaň ve tvých vlasech a na řasách slzy,
Ležíš tu příliš pozdě a přitom tak moc brzy.

Rána jsou k nepřežití,
Snad nám to bylo dáno,
Když už nebylo zbytí
Pro lásku na jedno ráno.

Jak to jenom tehdy bylo, to žalostné loučení,
V prachu cesty jsme se sešli, v prach nás cesta promění.
Jako by mi promítali, jak umírá mládě,
Novorozená láska, a já byl v první řadě.

Rána jsou k nepřežití,
Snad nám to bylo dáno,
Když už nebylo zbytí
Pro lásku na jedno ráno.

Stála tam paní smrt a ty, už prosta zášti,
Zmokralé kapesníčky, no a já v bílym plášti….

Vánice

Jaké to je,
Obejmout uprostřed mihotavé změti
Vyplašených sněhových vloček
Zkřehlou ženu
A hřát ji objetím
A slovy
Ukrytými v tichém šepotu?

Jaké to je,
Jen tam stát s přimhouřenýma očima
A chránit ji
Před bezejmennou vánicí
S vědomím,
Že skrze mou přítomnost
Nepronikne žádná kapka ledu
A mít v tom jistotu?

Jaké to je,
Dívat se,
Jak pod upřímností mého dechu
Taje námraza
Na jejích rtech
A rozdělena na dva vlažné potůčky
Se postupně mění v páru,
Pozdravena tlukotem jejího srdce,
Jenž touží tleskat životu?

Jaké to je,
Rozčesat ostří mrazivé vánici
A celou ji proměnit
Na svěží pohlazení
Hebkých a hravých vloček
A jako střed jejich polonézy
Tam ve dvou stát
Vlídné prázdnotě u plotu?

Já nevím.

Lásky se přeci vždy rodí z jara…

Apokalypsa

Obloha noční pochmurná
schovává se v dýmu,
po vypálených staveních
šátrá ruka Stínu.
Pouze ticho mrtvolné
vládne tomu kraji,
za hradbami z kamene
cáry vlajek vlají.

Ptáci v letu padají
a tráva dávno zvadla.
Ten kraj tu lidstvu nabízí
jen pohled do zrcadla.
Obloha noční vypráví,
klín ustoupil klínu
a pocestného otráví
lesy plné blínu.

***

Na louce černé spálené
tančí Strach se Smrtí,
má pohled temně vražedný,
co kosti na prach drtí.
Tak tam můžeš klidně stát,
být svědkem toho bolera,
řady křížů prozradí,
že prošla tudy Cholera.

Možná, že i uslyšíš
z dálky chladný chór,
havrani kdesi sténají
u hrobů: Never more!
A jeden sup, co přilét z hor
se nad zdechlinou vrtí,
zobák má krví zbrocený,
mrchožrouti jsou krutí.

***

Já šel jsem jednou tím krajem
a potkal jednu ženu,
stála tam šedá nad rakví,
u pusy bílou pěnu.
Štíhlá silná, honosná,
živelná jako splav,
za soumraku do vlasů
jí sedl motýl Smrtihlav.

Tak jsem se jí představil,
já jsem Anděl zkázy,
já přišel lidstvo vyhladit,
ať se mi u noh plazí!
Její pohled jsem zachytil,
ty oči plné smíchu.
Už jsi tady zbytečný,
Anděli, kate hříchu.

Lid už se sám zahubil,
upadl a nedýchá,
to já jsem byla jejich kat,
těší mě, jsem Pýcha...

Paralelní světy

Prologue/Epilogue:

Stojíme za sebou a přece vedle sebe,
Nejdřív je očistec a až potom nebe.
Každý máme své světy a ty se spolu líbají,
Naše paralelní světy,
Provoní divné květy,
Probudí ty, co se ještě hýbají.

One normal day of life:

Usměje se a decentně pozvedne sklenici,
Upijí horký čaj, kouřící, pálící.
Důležitě se zadívá někde do prostoru,
Kde není nic. Jen prázdno v záři reflektorů.

A ten omamný lesk se jí zrcadlí pod víčky,
Její oči jsou svíčky v temnotě kapličky.
Naše pohledy se setkají a něžně se k sobě přivinou,
K jazyku se mi derou fráze, nechci říct tu lacinou.

Jsem připraven říci, co jsem jiným zatajil,
Když vtom jakoby dýku někdo do nás zakrojil.
Ona vyprskne a se smíchem vypráví. O děni ve škole,
O své kočce, o hračkách. Čaj rozlije po stole.

Jen dál povídá, jak se skvrna vpíjí do ubrusu,
Už jí vůbec nerozumím, asi už má jinou pusu.
Svět vidí z jiných úhlů a nejspíš nosí jiné brýle,
Češe si své krásné vlasy, to ty mé jsou příliš bílé.

Naivně se uchechtává po každé mé moudré větě,
Přijde mi, že ona žije ve zhola jiném světě.

Epilogue/Epitaf:
Zde odpočívá zcela neznámý muž.
Naivnější než všichni okolo,
Které za naivní pokládal.
Neměl zdání o životě na naší planetě .
Každý žije vlastní život v paralelním světě.

Óda na cestu do Hluboček

Opilej, jak občan dánský,
Bystřica a Mariánský,
do Hluboček cesta vede
a po ní se krásně jede.
Mám jen dvoutakt pod nohama,
nevláčím se s batohama.
Dyť nikde nemám dlóhó cestu,
jen si jedu pro nevěstu,
zapálím si třetí Spartu,
nachystám si šalinkartu,
chci tě milá zmerčit eště,
než do savan přídó deště,
nežli smyjó všecku lásku,
láska vždy visí na vlásku.

Cesta je rovná,
místama klikatá,
na zem nás srovná
nakonec Zubatá.
Možná, že za pár let
budem se tomu smát,
proto ti říkám hned,
že mám tě strašně rád.
Nekóké na moj vzhled,
pranic z něj není znať,
nabij si kulomet,
s kterym mě budeš hnať.

Už sem projel Daskabátem,
taky vodó, bahnem, blatem,
už su celé zasviněné,
neřiké mi prosim dnes ne,
chci jen s tobó kecat chvilu,
na víc sténě nemám silu.
Do večera není času,
nedočká se husa klasu,
doma bude néspiš sekec,
já ji o tom ani nekec,
fakt nevijó, jak si hezká,
Bůh raduje se a tleská,
že na světě je eště láska,
polib mě, jen ať to mlaská.

Cesta je rovná,
místama klikatá
a jsou na ní ho***,
některá rozjetá.
Z cesty je kluzké led
a hrozí tvrdé pád,
možem si vyprávět,
co se nám može stát.
Řítím se stále vpřed,
nemožu prostě lhát,
na lóce kvete květ,
chci ti ho dát.

Jako ten Dán láskó zpitý
a životem stále bitý,
jedu za tebó.
V zimě enom na svéch saních,
totiž nikdy ve tvéch dlaních
moje ruce nezebó.

Utichla krajina, mňókání koček,
já su kluk z Ójezda
a jedu do Hluboček

Znásilnění po telefonu

Vstoupili jsme do Unie,
život je teď tolik jiný,
zatažené žaluzie
a po tričku tečou sliny.
Bez pocitů žijem v kleci,
přesto žádnou paniku,
máme přece spoustu věcí,
máme přece techniku.

Možná není s čím se chlubit,
možná není o co stát,
přes net se mnou můžeš mluvit,
přes modem se pousmát.
Nevidíme co se děje
skrze všechna data sítě,
nevíme, kam náš svět spěje,
když nás topí v absurditě.

Na co láska naživo,
na co hloupé doteky,
svět vnímáme nakřivo
a nelezeme pod deky.
Chce to totiž spoustu času
a ten chybí v našem shonu,
místo sexu síla hlasu,
to je styk po telefonu.

Všechno je teď virtuální,
tak i dívčí klíny,
i praktiky sexuální,
taktéž trestné činy.

Tak už nám to chodí zkrátka,
všechno se nám s časem mění,
žhavé vzdechy do sluchátka,
u pusy to pění.
Pomoc, pomoc, lidi honem!
křičí hlas do mikrofonu.
Znásilnění telefonem,
zneužití telefonu.

Pod víčky

Když mi večer vstoupíš krásná pod víčka,
Ráno tě chci líbat něžně na líčka,
Strávit s tebou příští večer v baru při svíčkách,
kde se naše láska plaše zazrcadlí v skleničkách.

V posledních vteřinách vbíhám do školních dveří,
Že autobus trčel v zácpě, už mi třídní neuvěří.
Za letu tvé oči potkám a zůstanu ve snech stát,
Zvonění mě pak probudí, následuje volný pád.
I když tě občas vídám na zadní straně víček,
Román o naší lásce je jak smutný večerníček.
Bojím se oslovit tě, bojím se vlastních citů,
Tak tě strašně miluji, ovšem mimo realitu.

Když mi večer vstoupíš krásná pod víčka,
Ráno tě chci líbat něžně na líčka,
Strávit s tebou příští večer v baru při svíčkách,
kde se naše láska plaše zazrcadlí v skleničkách.

Jenže jak zdá se s každičkým okamžikem,
Vyznání lásky zahnívá pod jazykem.

Už nemám nejmenší chuť bojovat o svý práva,
I když moc dobře vím, že bez boje se nevyhrává.
Jen teskně oči sklopím a ruce zvednu vzhůru
A možný překrásný vztah změním na noční můru.

Dnes jsem tě zase viděl o volné stát na chodbě
A fakt jsem to nebyl já, kdo se tam tisknul k tobě.
Tak hodně štěstí, už je mi všechno jedno,
Zaťaté pěsti rozdrtím brzy o dno.

Když mi dneska zase večer vlezeš pod víčka,
Tak už mi jen chlapské slzy tečou na líčka.
Když teď stávám sám v prázdné chodbě školy,
Nejsou to jen oči, co mě tolik bolí.
Mám chuť skočit do rybníka a pryč od všeho plout
A cizí hlas ve mně říká: než jsi vešla, měla jsi se zout.

Čáp

Dnešní den byl plný dřiny,
tak po výpadku elektřiny,
táta mámě zavelí
relaxovat v posteli.
Trošku se to zamotalo,
nejspíš víte, co se stalo.
Však jsou oba dospělí
a k výsledku dospěli.

Jak uběhly čtyři roky,
dcerka dělá první kroky,
přestože je ještě malá,
ptá se, kde se tady vzala.
Máma je pohotovosti
a popírá nemravnosti.

Žádný koitus, žádné styky,
nejsi produkt erotiky!
Tohleto své dceři říká
a ukazuje na viníka.
Tak vem holka na vědomí,
že čáp tě má na svědomí!

Deset let uběhlo záhy,
dcerka mužům kříží dráhy.
Teď už ví, proč lidé žijí,
kopulační teorii
vysvětlil jí milerád,
dlouholetý kamarád.

Bude svatba praví zvyky,
však matka zlostí chytá smyky.
Po celé dny zůstává hlady
a proklíná mužské řady.
Dcera ve vší počestnosti
jde urovnat nejasnosti.
Ale mami, kdepak chlapa,
za vším musíš hledat čápa!

Polibek

Slev polibku na významu,
To jen tlama potká tlamu.
Držet v puse jazyk cizí,
Není projev lásky ryzí.
Není dobré polknout sliny
S notnou dávkou kyseliny.

Kdekdo dá ti dneska pusu,
Je to jen otázkou vkusu.
Třeba dítě od radosti,
Nebo kámoš v opilosti.
Líbat svede každé pako,
Doopravdy, či jen jako.

Polibek je prázdný pojem,
Jenom v tobě nechá dojem,
Že tě snad má někdo rád.
Spíš ti chce na city hrát.
Možná jsou mý slova plýtký,
I tak nestojím o polibky
co zdálky páchnou povrchností
- bez lásky ztrácí na ctnosti...

Láska, sex a trápení

Po parku chodí podivné siluety,
Na zemi sedí zkroušený náctiletý.
Na klíně hladí svůj hluboký stesk
- trápí ho láska – láska a sex.

--- --- ---

Díky pane listonoši
Za zprávy v poštovním koši!
Rychle hoši, jdem do akce,
Píšete nám do redakce,
My ta psaní otvíráme,
Tak se na ně podíváme!

Slyšte, hrozná věc se stala,
Tereza do nedostala
A Franta se jenom vzpíral,
Že prý jí nic neposílal.
Michal Máňu neukojí
A Honzovi pořád stojí,
To proto, že nemá holku,
Řeknu vám to bez okolků.
Však to jistě znáte paní,
Mladí nejsou puritáni!

Láska, sex a trápení,
Ty se léta nemění.
Je to jasné znamení
- jsme dospělí vážení!

Milan s Jardou u zahrady
Komentují dívčí vnady,
Sleduje je uchyl Novák,
To je místní pojišťovák.
Marcele se líbí skini,
Mira už má přítelkyni,
Píše básně jenom pro ni
A po nocích pero honí
- po šuplících, po papíru,
tak nedštěte na Míru síru.
Martině prý kluk zahýbá
A Filip zas špatně líbá.
Míšu čeká první schůzka
A blůzka už jí je úzká,
Je to stejný v každém roce,
Vždy přibere přes Vánoce!

Láska, sex a trápení,
Ty se léta nemění.
Je to jasné znamení
- jsme dospělí vážení!

Kubovi se líbí kluci,
Tonda čeká na poluci,
Mokré sny zas trápí Péťu,
Romana a taky Břéťu,
V kalhotách je svědí ruka,
To Alena hledá kluka,
Zatím neví, jak jej sbalí
, Spolužačky s ním už spali.
David rád sleduje péčka,
Marta má strach o dědečka:
Nespí se svou chotí milou
A chodí ven z ostrou pilou.
Jen se neví co s ní řeže.
Že prý holky? Ale kdeže!
Vždyť nemá zvyky mladých sviní,
My zamlada byli jiní!

Láska, sex a trápení,
Ty se léta nemění.
Je to jasné znamení
- jsme dospělí vážení!

Socialistická

Tak jsme si zas hráli na doktory
a kolem nás jezdili traktory..
Kombajny sklízely úrodu
a já tě zahlíd v průvodu.
Prvního máje z ochozu
viděl jsem pány z kolchozu
a družstevníky z JZD
jak se lepili na tebe.

Páni co žili v podnájmu
chtěli tě svádět potajmu,
zlíkat tě zbožím z Tuzexu
- vklad se měl vrátit na sexu..

Jenže ty jsi správná žena
s velkým citem pro etiku
a proto jsi odolala
svodům všech těch bolševiků..

Pásáky a kombajny přejíždí přes lány,
budujeme, sklízíme a překračujem plány.
V Gottwaldově sraz na pivu
čeká půlku kolektivu,
z Aurory se pořád střílí,
tak proč bychom to nezapili?
A Marx píšíc svůj Kapitál
na chvíli přestal, pak psal dál...

Tak jsme zas řádili na seně,
ty jsi to vzala vznešeně
- toho si vážím na ženě,
jenž chudák musí nuceně
souložit v rudé haleně.

Vezmem se zítra na obci,
děti pak skrze adopci
příjdou do naší rodiny,
tak jako čerstvé plodiny,
jež seli naši rolníci
odolávaje vichřici.

Jak naše děti vyrostou
jedno se stane starostou,
to druhé zase vojákem
ať si zaskáče s padákem,
samopal v rukou zahučí,
SvazArm ho to už naučí...
A naše dcerka nebohá
angažuje se v ROH....

Je však konec našim plánům...
žel osud nám přeťal cesty
Václavákem zvoní klíče
a došlo i na protesty..

Nad Kladnem zhasla rudá záře,
už jsme pryč z drápů otrokáře,
teď už jsme pseudo-svobodní,
pryč se vším co je východní...

Rez usedá na traktory,
jen ty jsi furt dravá ženská,
tak zbyly nám hry na doktory
a placená nemocenská...
 

Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS!