Pád Třetí říše

Hitler & co. jak je neznáte, aneb Führer s ručením omezeným, aneb Pád Třetí říše. Ano, nový německý film téměř dokumentaristicky ztvárňující poslední dny před Hitlerovou sebevraždou a dobytím Berlína, představuje nacistického vůdce v optice zcela odlišné od dosavadních snímků na téma druhé světové války. Rozhodně bych to však nenazýval demytizací, ani zlidšťováním Hitlerovy osobnosti. Film se krom Vůdce samého zabývá osobnostmi, které s ním strávili poslední dny války v berlínském bunkru – jejich charaktery, osudy a vzájemnými vztahy. Pád třetí říše nahlíží do psychiky a postojů všech zúčastněných postav a jejich chování můžeme do důsledků schvalovat jen velmi těžko. Z toho též plyne, že se jedná spíše o herecký film a nějaký klikatý děj je mu nahony vzdálený, přesto však lze určitou příběhovou linii vystopovat.


Dvaadvacetiletá Gertraud Jungeová, zvaná Traudl, byla samotným Hitlerem přijata jako jeho osobní sekretářka v době kdy bylo nacistické německo přesvědčeno o svém vítězství. Uplynuly však dva roky a Traudl se z příjemné kanceláře přesunula do stísněného krytu a v ťukání na stroji ji vyrušují výbuchy granátů sovětských dělostřelců, nacházejících se již pouhý kilometr od centra města. Hitlerovi doposavad věrní služebníci utíkají pryč a snaží se dohodnout na kapitulaci. Nacističtí generálové se zase bojí říct Hitlerovi narovinu, že jeho příkazy na rozprášení Rusů jsou nesmyslné, neboť manipuluje s již neexistujícími divizemi. Kruh se uzavírá, pomyslný chléb je již rozlámaný na kousky, napětí houstne a Třetí říše je v troskách.
Celému filmu vládne kupodivu docela obyčejná režie Olivera Hieschbiegela, standardně ztvárňující jednak stísněné prostředí Führerova bunkru a jednak masakr v ulicích Berlína. Válečných scén je ve filmu dostatek a vnášejí potřebný rozruch, narušující proud dialogů, na kterých snímek do značné míry staví. Hieschibiegel si očividně nezakládá na žádné patetičnosti a akčnosti, válka se do Berlína dostavuje především v podobě dělostřelecké palby a bombardování. Sledujeme paniku v očích vojáků a civilistů mezi výbuchy a přitom se ještě může pozastavit nad odhodláním malé skupinky hitlerjuggend, kterou jistojistě čeká smrt. Režisér přitom víc než na obraz, myslel na zvuk, proto jsou bitvy v jeho podání více slyšet, než vidět.


Ve chvílích, kdy se scéna změní z válečné vřavy na houstnoucí atmosféru v Hitlerově krytu, již můžeme obdivovat nadprůměrné výkony všech herců. Hlavním tahounem je pochopitelně vynikající Bruno Ganz v roli Hitlera, ale vyloženě pozadu za ním není z celé herecké plejády nikdo. Velký Hitler není ve filmu ukazován jako víceméně mystická postava, které kape zlo z každého kousku těla. Je to taková rozpolcená osobnost, kterou v soukromí každý vnímá jinak. A popravdě, v nemohoucím pánovi s třesoucí se rukou, což je jedna z podob, v jaké snímek Vůdce zachycuje, by těžko někdo hledal ztělesnění nenávisti a zla. On jím však bohužel byl a Hieschbiegelův film se to v žádném případě nesnaží zpochybňovat.
Ve chvílích, kdy se scéna změní z válečné vřavy na houstnoucí atmosféru v Hitlerově krytu, již můžeme obdivovat nadprůměrné výkony všech herců.
Pád Třetí říše se drží zásady časové jednotnosti a kontinuality a nevrací se do vzdálenější minulosti ani v Hitlerových vzpomínkách. Proto není v celém filmu nikde rozebíráno, jak se z chudého Rakušáka stal strašný krutovládce a co ho vedlo k jeho nenávisti vůči jiným rasám a co mu z hlavy vymazalo lítost, soudnost a jiné ctnosti. Ač to tak někomu nepřipadá, tento film nám ukazuje toho samého Hitlera, jakého známe z dokumentů, či jiných válečných filmů, jen je tentokrát více ukazován jako lidská postava, než jako polobůh a mystický idol milionů nacistů.
K Hilerovi taky neodmyslitelně patří jeho bunkroví spolubydlící, složení ze známých i méně známých osob a představující široké spektrum lidských charakterů a postojů ke svému knírkatému idolu. Ne, kdepak, ve filmu neuvidíte žádného absolutního správňáka, který s Hitlerem nesouhlasí, nesoucítí a který se k němu dostal snad nějakým omylem. To ne. Všechny postavy jsou Hitlerovy nějakým způsobem oddané. Naivní sekretářka Traudl jej vnímá spíš jako docela hodného a odvážného pána, než jako krutého Führera, přestože jí jeho výbuchy vzteku a zoufalství nahánějí strach. S pochybnostmi ovšem chodí na poradu k přítelkyni Evě Braunové, absurdně pořádající v krytu divoké večírky. Budoucí Hitlerova manželka je psychicky labilní a ačkoliv jsou jí některé nacistické praktiky cizí, pána Adolfa zbožňuje natolik, že se s jeho názory vlastně ztotožňuje.


Mezi další významné postavy patří především oddaný Hitlerův přicmrndávač Goebelles, neboť chlapíci jako Göring, nebo Himmler z Hitlerovi blízkosti i z filmu zmizí hned zezačátku. Cenu za nejvíc odstrašující charakter snímku ode mne pak získává Goebellesova manželka. Nejen pro vraždu svých vlastních dětí, ale především kvůli své chorobné touze nechat se Hitlerem a jeho ideologií ovládat a zcela se tak zbavit své osobitosti a odpovědnosti sama za sebe. Tím vlastně představuje typ ideologické masochistky. Zmínit lze i postavu vojenského doktora - dobře pamatujícího na Hippokratovu přísahu – kterému je trnem v oku chování hyenistických příslušníků SS, jenž nemilosrdně vraždí každého, kdo by se snad pokusil o útěk z Berlína, nebo nedejbože kapitulaci.
Cenu za nejvíc odstrašující charakter snímku ode mne pak získává Goebellesova manželka.
Zatímco doposavad jsem o Pádu Třetí říše mluvil hlavně v pozitivech, nyní, ke konci recenze, je nutné zmínit i některé zápory. Jejich základ sídlí v rozvláčné dramaturgii. Film sice ubíhá v dostatečném tempu a umně prokládá povídací scény s dramatickými záběry boje v ulicích, ale stopáž filmu se pohybuje někde okolo dvou hodin a půl a to je je na takový film docela dost. Zbytečné natahování a zdlouhavost se tak stává nepříjemnou realitou – zdaleka ne všechny scény jsou důležité a hodně jich prostě jen nechává divákovi prostor, aby si vše rozmyslel a nic mu neuniklo. Pro člověka s průměrným IQ je toho prostoru ovšem zbytečně mnoho.
Realistický pohled na Hileta a jeho bandu bez hollywoodských příkras ve filmu dlouho chyběl a Pád Třetí říše je více než dobrou záplatou na tuto ránu. Přesto nemohu tento film s klidným svědomím doporučovat náhodným kolemjdoucím na ulici. Shlédnutí snímku je třeba zvážit. Osobně oceňuji nezpochybnitelné filmařské kvality, jimiž se Pád Třetí říše chlubí, přesto mám pocit, že o nijak zásadní, převratné, nebo hlubokomyslné dílo nejde.
Verdikt: Kvalitní film. Ovšem, pozor! Boje a akce lačnící diváci, hledejte jinde!
 

Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS!