Tata Bojs: Nanoalbum

„Ukončete nás!" volali členové kapely hned v titulu svého prvního alba a je velkým štěstím pro českou hudební scénu, že tento pokyn zůstal nevyslyšen a Tata Bojs jsou stále mezi námi. Následující, a pro kapelu zásadní, deska Futuretro okamžitě dokázala, že máme tu čest s jedním s nejlepších hudebních útvarů, což bylo potvrzeno dalším albem Biorytmy, na kterém začali Tata Bojs taneční hudbu více propojovat s klasičtějším rockem. Nejnovější Nanoalbum se od dance – stylů zpětně zase odkloňuje a nejlépe by se vyjímalo v šuplíku s nápisem pop-rock. A to zatraceně kvalitní a v mnoha směrech výjimečný pop- rock. Rozdíl oproti jiným tuctovým deskám tohoto žánrů, jakých je všude požehnané množství, poznáte ihned po vložení CD do přehrávače a stisknutí magického tlačítka PLAY. Neozvou se totiž první tóny písně, nýbrž elektronický hlas malého psa-robota, jenž je vypravěčem celého příběhu.
Cože, vypravěčem příběhu? Jistě, není to zrovna typické, ale Nanoalbum je albem komponovaným, jde vlastně o takovou malou rockovu operetku. Hned z úvodního monologu se jednak dozvíte, že podle románu (a filmu) 2001: Vesmírná odyssea se pes-vypravěč jmenuje HAL 9000 (ovšem jeho pán mu říká HALíku) a patří iTomovi – vášnivému a setsakramentsky dobrému hráči počítačových her. iTomovou dívkou je Eliška, která se pro změnu zajímá o přírodu a počítače nemá v lásce. Příběh je situovaný do blízké budoucnosti, takže se něco dozvíme i o společnosti C.V.A.N, jejíž posláním je léčit těžce nemocné lidi za pomoci nanobotů (miniaturních robůtků). Neminou nás ani informace o řediteli této společnosti a zároveň nejlepším nanopilotovi - schizofrenickém a podivínském docentu Tečkovi. Poslední důležitou postavou je docentova asistentka 90-60-90, jenž do příběhu vstoupí jako femme fatale, aby rozvrátila vztah mezi iTomem a Eliškou, které ovšem zároveň výrazně pomůže…
Poslední důležitou postavou je docentova asistentka 90-60-90, jenž do příběhu vstoupí jako femme fatale, aby rozvrátila vztah mezi iTomem a Eliškou...
Teď je čas přejít od vysvětlování k samotné recenzi. První kámen úrazu spočívá už v příběhu. Nebudu vám nic nalhávat, je slabý jako čaj zhotovený z několikanásobně vyvařeného sáčku a pokud by na něm nějak výrazně záleželo, jeho úroveň srazí hodnocení pořádně dolů…Jenže na příběhu u alba nezáleží prakticky vůbec. Je totiž spíš bonusem, než základním kamenem a tvoří především roli jedné z mnoha příček spojujících jednotlivé skladby, jenž dohromady utvářejí funkční celek se stálou atmosférou.
Koneckonců v textech písní většinou není příběhová linie nijak zvlášť rozvíjena. Veškeré dějové posuny osvětlí hned Halovo Vodítko a následující skladby předchozí sdělení pak vlastně jen opakují. O kvalitě textů by se dalo říct, že se ve srovnání se staršími alby Tata Bojs nezměnila. Pořád můžeme slyšet spoustu skvělých slovních hříček, výborných obratů a dalších vychytávek, jenž textům dodávají jasně čitelný a osobitý rukopis a zvedají je vysoko nad hranici průměrnosti.
Bohužel stále se skupině nepodařilo odprosit od vyloženě dětských chyb, jež texty shazují po zvukové stránce. Chyby v rytmu a především v rýmech jsou očividné, působí jako panzerfaust na ucho a co je nejzajímavější, většinou není těžké přijít na to, jak tato škobrtnutí odstranit. Skoro to vypadá jako by se kapele tyto problémy nechtělo odstraňovat, uznejte ovšem, že pasáže typu „já mám svůj voňavý svět/a tebe trápí silikonová paměť" by si více pozornosti a času na doladění zasloužili.
Ve spojení s vynikající zvukovou kvalitou nahrávky tvoří excelentní aranže a velmi slušné melodie perfektní hudební základy...
O textech je také třeba říct, že jejich architektura se oproti předchozím albům více rozšířila, ostatně stejně jako architektura hudební. Tata Bojs stále sází na elektronické zvuky, přičemž často používají jako doprovodný podklad akustické kytary, zatímco kytary elektrické mají na starosti hlavně sóla. Skupina se dokonce nebála nahrát některé skladby poněkud syrověji, například písnička Boj určitě mnohým posluchačům pěkně pročistí sluchové ústrojí. Ve spojení s vynikající zvukovou kvalitou nahrávky tvoří excelentní aranže a velmi slušné melodie perfektní hudební základy, schopné s přehledem udržet celé album pevně na nohách a to i přes některé chybičky.
Chvíle strávené poslechem Nanoalba nelze nazvat jinak než příjemnými. Vynikající a originální sound v kombu se silnými texty s přehledem zadupává do země většinou ostatní tuzemské produkce. Celkově se tak ukazuje, že naproti tvrzení z jedné z písní, i v měřítku jedné nano přetrvávají jisté problémy, ale jde jen o malé vady na veliké kráse.
Verdikt: Album vybroušené s přesností jedné nano...
 

Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS!