Aneta Langerová: Spousta andělů

Ano, spousta povyku byla natropena kolem pěvecké soutěže SuperStar. Většinu národa, tento pořad rozhodně strhnul, to nikdo nemůže popřít a co je hlavní, finalisté soutěže jsou teď mezi námi, jakožto noví zpěváci a nové zpěvačky. O to zajímavější bude tradiční Zlatý Slavík, jehož výsledky možná budou nečekané pro více lidí, než jen tradičně pro mistra Karla Gotta. Jestli se Sámer stane Zpěvákem roku je otázka možná tak pro sázek chtivé soudruhy, mnohem předmětnější bude prostý dotaz: Jak dopadlo první CD vítězky SuperStar Anety Langerové? A odpověď bude trošičku elfská: Dobře i špatně. Podle toho, co kdo očekával.
Komerční ráz celé slavné SuperStar nemá cenu nijak zastírat, neb je nenápadný asi jako prostitutka v dětském koutku. V okamžiku, kdy finále „vyplklo" na povrh Anetu se rozjel velký kolotoč s cílem vyprodukovat jí desku tak rychle, aby i ta nejsklerotičtější babička v domově důchodců nestačila zapomenout, co že to vlastně byla ta SuperStar. Problém je v tom, že se nelze řídit heslem „Hop na zpěvačku a už je deska", hudba je umění a umění i umělci potřebují zrát, aby narostli do šťavnatých rozměrů. Zkuste to vysvětli panu kolotočáři Hermannovi! Ten jen jednou rukou vztekle klepal na papírek s nadpisem „Smlouva", zatímco druhou rukou psal žalobu na Jiřího Bardu, který měl tu drzost a vydal CD s Anetinými nahrávkami ve sboru Bardáček.
Aneta se ještě v dobách konání soutěže projevila jako velký charakter, ten nepřekoná ani Sámer Issa, i kdyby se čtyřikrát olízl od ucha k uchu. Se stejnou vervou s jakou se Aneta hlásí k rockové muzice, stojí o to, být umělkyní se vším všudy. Tedy komunikovat s lidmi svými písničkami = psát si sama hudbu i texty. Nehledal bych za tím jen její vzor v Alanis Morissette, právě repertoár je jeden z hlavních opěrných bodů zpěváků, zpěvaček i skupin. Vezměme třeba známý příklad slovenských No Name. Koho zajímala jejich první deska s převzatými písněmi? Kdo se staral, jak ty songy dokázali nazpívat? Nikdo. A hle – přišla jejich autorská deska, na ní pár skvělých songů a No Name jsou náhle jednou z nejpopulárnějších slovenských kapel. Bohužel, na narychlo splácanou „povinnou" desku si Aneta žádnou skladbu nenapsala, ani si nezabrnkala na kytaru, prostě jen zpívala.
Se stejnou vervou s jakou se Aneta hlásí k rockové muzice, stojí o to, být umělkyní se vším všudy.
Songů je na albu celkem 13, byly převzaty od zahraničních interpretů, kteří se schovávají pod křídly velké BMG. Aneta sama pochopitelně mohla vybírat a vybrala si ty písničky, které se jí líbily a odpovídaly stylu, jaký chce dál dělat. Na Spoustě andělů je tento styl vtělený ve spíše popových, jednoduchých „brnkačkách" s jemným rockovým nádechem. Uslyšíme především akustické kytary, nějaké klávesy a párkrát nám trochu stydlivým způsobem zabubnují bicí. Na tom rozhodně není nic špatného, kdyby… Vážené dámy, vážení pánové, nyní odhalím balvan úrazu celého alba. Písničky jsou příliš všední, obehrané a nezajímavé. Většině z nich naprosto chybí náznak nějaké aranžérské promyšlenosti.
Na pozadí Anetina zpěvu často jen stejnoměrně brnkají kytary nesmělé podpořené výše zmíněnými nástroji. Někdy jsem měl při poslechu pocit, že kytaristé usnuli a pouze jejich ruce dál automaticky rozeznívají struny. Ano, od jednoduchých skladeb nikdo nečeká aranžérskou genialitu, s jakou hraje třeba Haberův TEAM, vzpomeňme však na punkové skupiny, ty dokáží zaujmout i tou nejprimitivnější písničkou, pokud ji dobře zahrají. Můžu klidně znovu zalovit ve slovenském rybníce a vytáhnout kupříkladu tučného sumce v podobě skladby „Ja chaču tebja" od oblíbené kapely Horkýže Slíže. Jednoduchou muziku a primitivní text zde hravost a nápaditost celého aranžmá posouvá na úroveň parádní hitovky. Od Spousty andělů raději nic takového nečekejte, byli byste trpce zklamáni.
V rámci objektivity musím přiznat nepopíratelný fakt. Hudba na albu sice není nijak vynikající, ale není ani podprůměrná. Vyloženě slabá písničku se na desce nenachází. Když to vezmu do důsledku, Spousta zkušenějších zpěvaček i zpěváků posluchače oblbuje mnohem horšími písničkami, Anetino CD proto nepůsobí jako žumpa, nýbrž jako čistý průměr. Přece jen se mi některé písničky do paměti zapsaly v kladném smyslu slova. Třeba v rádiích hraný Delfín, veselých Pár důvodů, nebo pěkná pomalá skladba Hříšná těla, křídla motýlí. Poslední zmiňovaný song je celý postavený na skvělém zpěvaččině hlasovém potenciálu a předvádí ji v tom nejlepším světle, či spíš zvuku. Zato hromadu ostatních skladeb na desce odzpívá každý druhý „garážový" (ne gažarový, ale garážový: -)) pěvec. Každopádně zůstává naděje do budoucna. Aneta je dobrá zpěvačka a zaslouží si kvalitnější muziku ke zpěvu.
Poslední zmiňovaný song je celý postavený na skvělém zpěvaččině hlasovém potenciálu a předvádí ji v tom nejlepším světle, či spíš zvuku.
Texty psali pro Anetu lidé z opačné strany časové přímky lidského života, tedy lidé podstatně starší, než je zpěvačka sama. Patrně se však zuby nehty pokoušeli vytvořit text, jaký by dobře oslovil mladší generaci. Nakonec jim z propisek vylezly abstraktní, místy lehce kýčovité rýmovačky, poznamenané přísně hovorovým jazykem. Textaři se sice zjevně snažili vyvolat v posluchačích fantazii, to se jim bohužel moc nepovedlo. Nejen pasáž se „zkurveným filmem", nebo teenagerská mluva, ale celkové ladění textů napovídá o křečovité snaze napsat mermomocí něco „pro mladé", to by rozhodně neměl nikdo chtít po již dávno odrostlé generaci. Aneta by podle mě na sto procent mohla přijmout „dospělejší" texty, páni producenti měli zřejmě obavu o nezletilé posluchače. Ze Spousty andělů lze snadno vycítit zaměření povětšinou na teenagery a BMG se nestydělo album pro tuto věkovou skupinu ještě víc (pochybně) zatraktivnit.
Když chce být Aneta rockerka, tak ať je rockerka! Přesně to asi řekli pantátové na vyšších místech a hned umně obohatili booklet cédéčka o pár fotografií, ze kterých páchne klišé na sto honů. Pohled na Anetu v tvrďáckém ohozu, v bagančatech a s elektrickou kytarou je spíš úsměvný, než atmosférický. Zpěvačka sama však brainstorming producentských hlav mírně zklidnila a alespoň název alba vybrala střídmě a vhodně.
Spousta andělů je tedy malý, sympatický podvůdek na nás posluchače. Není to plnohodnotná deska, která by znamenala zvláštní význam v české rockové muzice. Neberte však album jako úplnou (s prominutím) vychcanost, jak si narvat kapsy a přitom ukojit náctileté fandy SuperStar. Aneta Langerová se za své první album nemusí vůbec stydět. Je sice poznamenané časovou presurou, což Aneta nemohla ovlivnit, a přece to není zavrženíhodná rychlokvaška. Osobně jsem čekal horší výsledek a nyní se těším na Anetiny budoucí písničky. Snad se pod nimi podepíše i jako skladatelka a textařka. Protože teprve pak budou osobní a jedinečné. Pak naberou podobu krásných a výjimečných archandělů, jaké by byl hřích nechat jen tak bez povšimnutí. To písničky z této desky jsou spíš takoví malí nevýznamní andílkové, jakých kolem poletuje opravdu hodně. Vlastně spousta.
Verdikt: Album, které se tváří být významnějším, než ve skutečnosti je. Přesto je docela příjemné, pro fanoušky SuperStar a Anety Langerové je koupě povinností.
 

Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS!