Half-Life 2

Když v roce 1992 vznikla první opravdová 3d akce s plynulým scrollingem Wolfenstein 3d, nezdálo se, že bylo třeba v zavedeném systému hratelnosti něco zásadního měnit. Sytém střílení nepřátel a hledání cesty a klíčů vydržel v původní podobě několik let. Až kolem roku 1996 a hlavně 1997, kdy vyšel první, fantastický Jedi Knight se začaly 3d akce nenápadně měnit. Stávaly se složitějšími, měli příběh, který se mohl směle měřit s adventurami a bylo třeba při hraní zapojit i mozek. Vývojáři ze společnosti Valve dlouho neotáleli a v roce 1998 přišla na svět legenda plně ukazující moderní pojetí first-person-shooterů. Hra se jmenovala Half-Life a hlavně díky modařské scéně (stěžejní byl mod Counter-Strike, který stále patří mezi progamingovou špičku) bez úhony na oblibě přežila až do dnešních dob. A jak teprve hráči jásali, když byl oznámen vývoj Half-Life 2!


Bohužel jásot se ukázal být předčasným. Vývoj druhého pokračování Half-Life se protahoval a vydání se stále odkládalo. Šéf Valve, Gabe Newell, velkohubě vytruboval na svět nereálná data vydání a lhal i o samotném obsahu hry. Hráčům to evidentně nevadilo a hru se zajímali dále. Někteří až moc. Když už to začalo vypadat, že Hal-Life konečně vyjde, zjistilo se, že někdo se naboural do počítačové sítě Valve a ukradl odtamtud herní zdrojáky. K ostudě velkého Gabea je třeba dodat, že německý hacker ke své činnosti využil „pokročilý a bezpečnostních děr prostý" e-mailový klient Outlook a Gabe měl svůj počítač navíc zajištěný vskutku triviálním heslem „gaben .
K ostudě velkého Gabea je třeba dodat, že německý hacker ke své činnosti využil „pokročilý a bezpečnostních děr prostý" e-mailový klient Outlook...
K ostudě velkého Gabea je třeba dodat, že německý hacker ke své činnosti využil 'pokročilý a bezpečnostních děr prostý' e-mailový klient Outlook. Ukradení zdrojových kódu vzbudilo opravdové pozdvižení, Valve podali trestní oznámení na neznámého pachatele a urputně po drzém hackerovi pátrali. Ten se překvapivě ozval sám. Napsal Gabeovi e-mail. Šlo o mladého Němce, který byl velkým fanouškem Valve a Half- Life a ukázalo se, že v síti Valve operoval již několik měsíců. Přitom mu nešlo o destruktivní činnost. Chtěl být vývoji Half-Life 2 co nejvíc nablízku. Po několika dnech e-mailového vykecávání nabídl Gabe hackerovi místo v samotné Valve. Němec byl nadšený. Patrně si ve své euforii neuvědomil pověstnou Gabeovu ulhanost a byl proto překvapený, že ihned poté, co v Americe vystoupil z letadla, byl zatčen příslušníky policie.
I tato příhoda měla svou dohru. Valve se rozhodla použít u Half-Life 2 registraci přes svůj systém STEAM. Pomocí něj můžete dostávat informace o projektech ve firmě, ale také si rovnou stahovat všechny produkty Valve, třeba i Half-Life 2. Háček je v tom, že k úspěšné instalaci druhého Halfa nutně potřebujete připojení k internetu, navíc se drzá STEAM utilita spouští při každém startu počítače, ať se vám to líbí, nebo ne a špehuje váš osobní počítač. Vskutku geniální ochrana proti uživatelům. Pardon, proti kopírování.


Chlapeček z periferie Snad to byl zavrženíhodný přístup Valve k hráčům, či snad STEAM, co odvrátilo mou pozornost od Half-Life 2 a původně jsem myslel, že si ho asi nikdy nezahraji. Opravdu jsem se na něj netěšil. Ne jako na DOOM 3. Ovšem ta vlna nadšených reakcí, která se po vydání této hry zvedla, mě nakonec donutila udělat ústupek a Half-Life 2 se objevil i na mém harddisku.
Ne nečekaně se po spuštění hry ocitnete opět v kůži doktora Freemana. Od incidentu v komplexu Black Mesa už uběhlo pár pátků a vy již jako uznávaná autorita znovu cestujete vlakem. „Probuď se…" šeptá G-Man, „probuď se a vdechni vůni popela!" Ocitáte se ve zvláštním městě City 17 a od prvních krůčku je vám jasné, že zde něco není v pořádku. Rozhodně ne, pokud za normální nepovažujete všudypřítomné hlídky v podobě chladných a syrových vojáků Combine, jejichž tváře jsou skryty za hrozivou plynovou maskou a poloprázdné ulice po nichž zmateně pobíhající jen hrstky obyvatel.


City 17 je hodně zvláštní město. Ohyzdné a oprýskané řady paneláků střídají zatuchlá a špinavá stavení městských periferií a uprostřed toho všeho se tyčí obrovská, do mrak zasahující, kovově chladná citadela Combine. Nejzvláštnější však je, že City 17 není žádnou Hi-tech metropolí s vysokými věžáky a létajícími auty. City 17 svou zástavbou nápadně připomíná města východní provincie. Tak nějak vypadají ulice Ruska, Ukrajiny, Maďarska a vlastně stejně tak dobře by mohlo být město ze hry zasazeno do České republiky. Mnohokrát jsme si při pohledu na okolní baráky vzpomněl na některá starší Pražská, či Olomoucká sídliště. Starou „dobrou" éru socialismu připomínají i jiné věci. Třeba auta. Na své cestě budete potkávat nejrůznější Avie, Moskviče a jako třešnička na dortu se párkrát objeví i populární Trabant.
Kam se ve hře hnete tam vidíte východní městečko 70. let. Všechno je rezavé, omítka na stěnách opadaná, vybavení domácností je chudé, však to vaši rodiče budou znát. Do toho kontrastují technické vymoženosti, které do City 17 většinou zanesli vojáci Combine. Mluvím hlavně o mnohých futuristických zbraních, jakými jistě jsou plazmové pušky a podobné úleťárny. Stejně tak podle vybavení ve dvou vědeckých laboratořích do kterých se dostanete je jasné, že jste opravdu ve světě, kde se minulost protíná s budoucností. Co je ovšem nejdůležitější, dojem z architektury Half-Life 2, z jeho uměleckého provedení a designu je úžasný. Všude je vidět poctivá práce skutečného profesionála. Pohybovat se v ohromujícím prostředí, které je navíc pro nás Čechy tolik povědomé (při průchodu přes některé obzvlášť ohyzdné tovární komplexy jsem měl dojem, jako bych byl právě v Ostravě), znamená rapidní zvýšení kladných pocitů ze hry. Prostředí Halfa 2 je umocňovátkem, jaké jsem dlouho v žádné hře neviděl.
Správný muž na špatném místě Ale vraťme se zpět k příběhu. Po pár peripetiích se v těle Gordona Freemana propracujete až k divoké honičce po střechách. Střílející Combine za vašimi zády rozhodně nejsou příjemní, bohužel totéž platí i o jiné skupince vojáků, která vám přetáhne svými elektrickými obušky. Probíráte se a kolem vidíte jen mrtvá těla vojáků. Nad vámi se sklání příjemná ženská tvář. Je to Alyx, dcera jednoho vědce, se kterou si ve hře užijete dost zábavy (to nebyl dvojsmysl) a která už mám zaručené své místo v Half-Life 3. S Alyx se dostanete až k teleporu, ve kterém máte být přeneseni do bývalé věznice Nova Prospect. Ovšem ouha, cosi se zvrte, do teleportu k vám přiskočí malý headcrab a poté co se střídavě objevujete na všech možných i nemožných místech se ocitnete za okny laboratoře patřící otci krásné Alyx.


Cesta od nádraží až na vrcholek citadely Combine nebude rozhodně jednoduchá. Stejně jako v původním Half-Life je postup hráče ve hře zcela kontinuální a neexistují žádné levely, animace, či jiné předěly. Jen sem tam se vám hra na okamžik pozastaví, aby se načetla další oblast. Díky tomu je pocit ze hry jedinečný, strhující a vtahuje vás to do herního světa. Pokud jsem někdy měl chuť dohrát nějakou hru takříkajíc na jeden zátah, bylo to právě u Half-Life 2. Když jsem Half 2 spustil poprvé, vůbec jsem nevěděl kolik hodin jsem u něj strávil, ani kolikrát se nám mém monitoru objevil roztomilý nápis „loading", ale byl jsem natolik svěží a pln energie, že by mi nevadilo pustit se do hry ještě na několik hodin.
Obzvlášť na konci hry jsem přemýšlel, jestli se někdo nespletl a hlavní postavou nemá být Gordon Freeman, nýbrž Mr. Bean.
Příběh je hráči samozřejmě nenásilně prezentován opět v samotné hře, bez nějakých přerušení, nebo filmečků. Horší je, že z úst Gordona Freemana opět nevyjde jediné slovo. Možná tak chtěli autoři ještě víc podpořit určitou autentičnost této hry (hráč si má proslovy hlavní postavy dosadit sám), bohužel se to příliš nepovedlo. Ve výsledku to ve totiž vypadá docela komicky. Obzvlášť na konci hry jsem přemýšlel, jestli se někdo nespletl a hlavní postavou nemá být Gordon Freeman, nýbrž Mr. Bean. Právě ve filmech tohoto slavného experta na něj okolní lidé hledí jako na uznávaného člověka a vkládají do něj určité naděje, zatímco on vlastně vůbec není tím za koho ho lidé mají a nedokáže pomoci. Ani promluvit. Být Mr. Beanem není rozhodně žádný velkolepý pocit a můj herní zážitek tím pádem tento fakt kazil.Příběh celkově je zřejmě největším problémem Half-Life 2, na což již přede mnou upozornilo několik jiných recenzentů. Autoři si nechávají velmi okatě otevřená zadní vrata pro další díl, či datadisk a tak zůstane spousta otázek nezodpovězena a pochyby vám zaplní celou hlavu.


Obzvlášť na konci hry jsem přemýšlel, jestli se někdo nespletl a hlavní postavou nemá být Gordon Freeman, nýbrž Mr. Bean. Nutno říct, že tímto konstatováním jsem se již zmínil o polovině chyb, jaké Half-Life 2 má. Do té druhé půlky bych zahrnul své stížnosti na nedostatečnou originalitu hry. Ano, všichni od Half-Life 2 očekávali totální převrat v pojetí FPS, ale nestalo se tak, i přes tvrzení některých redaktorů. Podobně jako u DOOMu 3 se ve Valve rozhodli raději vytáhnout do dokonalosti osvědčené postupy, než by se obtěžovali s něčím novým a neotřelým. Jak se tato skutečnost projevuje na hratelnosti, nepřátelích a dalších aspektech vám později postupně odhalím. Zatím bych trochu obhájil své tvrzení o neoriginalitě Half-Life 2, jelikož očekávám, že se na mě sesype sousta nadávek a výčitek. Rozhodně nehodlávám za toto Half-Life strhávat body, to by nebylo správné, na druhou stranu je jasné, že bodové hodnocení se nemůže přehoupnout přes 95%, které značí revoluční hru.
Gordon Freeman Forever! Tak tedy popořádku. Autoři se rozhodli hráče neunudit a proto je hratelnost Half-Life poněkud střídavá. Docela dlouhou dobu strávíte pouhým utíkáním před oddíly Combine a vaše zbraně bude zastupovat pouze páčidlo a slaboučká devítka. Dále vás čekají pohodové, strašidelné a atmosferické souboje s hordami zombií ve stylové čtvrti Ravenholm, stejně jako mamutí bitvy s Combine v ruinách City 17, navíc po boku místního hnutí odporu. Half-Life tak kombinuje několik oblíbených pojetí hratelnosti a uchovává si tak po celou herní dobu (20 hodin) svou zábavnost, jednoduše proto, že hra neupadá do stereotypu.


Dvakrát budete dokonce ovládat po relativně dlouhou dobu nějaké vozidlo. Poprvé to bude vznášedlo a podruhé terénní bugina. S jízdou v dopravních prostředcích se autoři vypořádali na výbornou a zaslouží si za odvedenou práci dlouhé ovace ve stoje. Ještě nikdy před tím nebyla jízda vozidly v FPS tak zábavná a tak dobře navržená, jako v Half-Life 2. Zapomeňte na Far Cry, kde nebylo z pohledu řidiče nic vidět, nedalo se pořádně střílet a každou chvíli jste někam zapadli. Ze vznášedla i z buginy v Halfovi máte náležitý rozhled, můžete perfektně střílet a mířit a obě přibližovadla se výtečně (VÝTEČNĚ) dají ovládat.
Nemluvě o tom, že pří jízdě lze skvěle využít propracovaný fyzikální model a tak třeba s dostatečnou rychlostí přerazit, či přeskočit překážky v cestě. Blaho mě zaplavilo ve chvíli, kdy jsem vznášedlem zpřerážel kůly nesoucí dřevěný mostek a několik vojáků Combine, kteří na něm stáli se zřítili i s mostem dolů. Vznášedlo se nemůže převrátit a jezdí po všech površích, naštěstí ani převržená bugina neznamená quickload, poněvadž se dá zase převrátit na kola. Jízda je zkrátka v Half-Life 2 dynamická, adrenalinová a neskutečně zábavná.


Do hratelnosti zasahuje ještě jeden prvek. Logické hádanky. Celkovou hratelností a způsobem zábavy mi Half-Life 2 připomněl například první Jedi Knighty, nebo slavný Duke Nukem. Tyto hry (stejně jako první díl Half-Life) se staly proslulými právě díky logickým hádankám a nutnosti zapojení mozku, v poslední době se trend jakoby otočil a hry se začaly zjednodušovat (Serious Sam, Painkiller, Will Rock). V Half-Life 2 musíte tradičně místy trochu zapřemýšlet, abyste mohli postoupit dál. I v oblasti puzzlů hra těží z výborného fyzikálního modelu, což je jen dobře. Za těchto podmínek je totiž mnohem jasnější, co se od vás očekává. Potřebujete s buginou překonat vysoký plot, před kterým je kladka a na každém konci provazu plošina? Zajeďte s buginou na jednu plošinu a na tu druhou shoďte z lešení ledničku! Jak prosté! Potřebujete se dostat na vyvýšené místo přes prkno na kulatině? Stačí ho z jedné strany zatížit tvárnicemi! Takový sytém je mnohem jednodušší a účinnější, než hádanky typu „Zmáčkni knoflík tady a tady a něco se otevře támhle".V Half-Life 2 musíte tradičně místy trochu zapřemýšlet, abyste mohli postoupit dál.
Pomalu se dostáváme ke zbraním. I k těm není co vytýkat. Half-Life 2 se snaží o určitou realističnost a tak nečekejte žádné zvláštní úlety. Mimo klasického páčidla, nebo již zmíněné devítky se vám do rukou dostane třeba ničivý Magnum, samopal, brokovnice raketomet, plasmová puška, či kuše (jejíž velké šípy nepřátele dovedou brutálně příšpendlit ke stěně). Za zmínku jistě stojí i feromony, s jejichž pomocí můžete komandovat vražedné přerostlé brouky v pozdější části hry. Největším tahákem z oblasti zbraní je ovšem gravity gun.


Ta funguje na jednoduchém principu. Pravým myšítkem přitáhnete k sobě libovolný předmět (a můžete nést i solidně velké předměty), levým se dané věci hází. Je opravdu radost vytrhnout ze stěny radiátor a mrštit ho po zombíkovi. Stejně tak se dá odstranit skříň blokující průchod do místnosti a zároveň s ní můžete trochu poškádlit skupinku útočících Combine. Uvidíte tu radost, jakou budete mít až vymrštěným kotoučem z cirkulárky přeseknete vejpůl zástup chlapíků, nebo zombie jen tak ze srandy obarvíte hozením plechovky s barvou. Rovněž vám nic nebrání uchopit do gravity gunu těžké, pancéřové dveře a krýt se s jejich pomocí před nepřátelskou palbou. Gravity gun je prostě dalším výborným využitím fyzikálního modelu, jenž ve hře rozhodně není víceméně jen tak pro parádu, jak tomu do dnešních dob v jiných hrách bylo.
Zbraně bych měl za sebou, je načase prohodit pár slov o nepřátelích. Tady mě čekalo spíš zklamání. Posuďte sami. Po celou hru vás budou provázet různě vybavení vojáci Combine, jednou jen v lehkých vycházkových uniformách, jednou v těžké zbroji. Combine ovládají většinou klasické zbraně plus některé statické turrety. Výjimkou jsou odstřelovači, které nelze zabít jinak, než granáty a odstřelovací puška jako taková se vám do rukou nikdy nedostane. Klasičtí headcrabové z jedničky nemohli chybět a tím pádem ani jimi stvoření zombíci. Malí mozkožrouti byli navíc obohaceni o nové černé druhy v jejichž zubech je prudký jed. Občas narazíte na nebohého občana, přímo olezlého těmito černými potvorami, to je fakt strašný pohled.


Bohužel ne tak strašný jako na obří brouky i přes některé fyziognomické rozdíly ne nepodobné těm z Hvězdné pěchoty. Stejně jako ve zmíněném filmu, i ve hře se brouci dokáží vyhrabat do místností ze země. Chvíli s nimi musíte trochu zápasit, ale jakmile porazíte jejich královnu obdržíte váček s feromony, pomocí kterých lze brouky přivolávat a posílat je místo vás do boje. I tak nejsou extrémně velcí brouci příliš originální myšlenku. Podobně jsou na tom takzvaní Strideři – velké robotické třínohé potvory, tyčící se v bitvách na konci hry nad většinu domů. Krom kulometu disponuje každý Strider ještě ničivým paprskem, schopným vše živé rozložit na prach. Boj se šesti Stridery na náměstí rozhodně patří mezi těžší části hry a budete žasnout, až nohatá potvora „jen tak náhodou" zakopne o těžký obrňák a ten, opisujíc vzdušný oblouk, dopadne kousek vedle vás. (I když pochybuju, že většina z vás stejnou příhodu zažije, neboť jde o nenaskriptovanou a náhodnou akci.) Pokud nejste naprostí literární barbaři, nejspíš jste si všimli podezřelé podobnosti Striderů s takzvanými manipulátory z Wellsovy klasické Války světů. Bodíky za originalitu tedy opět nepřičítám. Potrápit dovedou i velké vrtulníky a v citadele Combine ještě narazíte na pár potvůrek, které se jinde ve hře nevyskytují.
Tím jsem se pomalu dostal k technickému provedení. To schovávám nakonec jako bonbónek. Nemohu samozřejmě popřít, že zpoždění vydání se na tváři hry podepsalo. Grafika stačila zkrátka mírně zastarat. Nečekejte žádné dynamické stínování osvětlení, nebo bump mapping. Žádná taková technologie ve hře použita nebyla. Stejně tak textury nejsou zdaleka tak detailní jako ve Far Cry, nebo DOOMu 3. Přesto vychvalovaný Source engine vytváří na monitorech slušnou podívanou. Pozornosti hráče by neměly ujít nádherné exteriéry a hlavně modely postav a především jejich obličejů.


Ano, postavy a jejich ksichty dokáží velmi zaujmout a hru oživit. Z tváře každého panďuláka poznáte jaké právě cítí emoce a emoce opravdu světem Half-Life 2 hýbou. Nezapomenu na chvíli, kdy se ke mně připojila pohledná mladá dívka s odhodlaným výrazem v očích. Bojovně střílela po každém Combine na kterého jsme na narazili, až ji jednou salva z kulometu posadila na zadek. Pohlédl jsem na ni zdola nahoru a krom její zakrvácené paže jsem si všiml i její bázlivé a vystrašené tváře. V tu chvíli ve mně zamrazilo. I Alyx je jedinečná a sympatická. Ne proto, že by musela kupovat podprsenky v obchodě s padáky, je prostě příjemná ženská. Pokud by se i herním postavičkám udělovaly Oscary, věnoval bych jednoho právě Alyx.
I Alyx je jedinečná a sympatická. Ne proto, že by musela kupovat podprsenky v obchodě s padáky, je to prostě příjemná ženská.
Majitelé starších počítačů si navíc mohou v klidu ulevit. Half-Life 2 nemá o nic větší nároky, než ostatní hry dnešní doby. Optimalizace hry je tím pádem slušná, zvlášť když uvážím, že ji na svém kompu rozjel i Lavis ?. Zvuky jsou výborné, hlavně zbraně zní perfektně. Hudba zní jen sporadicky a nejedná se o nějaké skladatelské zázraky, přesto místy podtrhuje dynamiku akce.
A fyzikální model? O tom jsem již něco pohovořil a musím dodat, že prostě nemá konkurenci. Převrhnete stůl a sklenice na něm se rozbijí o zem, přičemž každičký střep můžete opět uchypit do rukou. Matračka se realisticky ohýbá ve vzduchu, pokud jí seberete gravity gunem, pyramida z krabic se efektně sesype, když z jejího základu nějakou bedýnku seberete. Jestli vám to nestačí, tak vězte, že velký ventilátor bez problémů rozseká dřevěnou laťku, kterou jsem se do něj snažil vzpříčit. Větší úspěch jsem měl s tvárnící – sice několikrát vypadla, ale po čase se větřáku jednoduše zavařil motor.


Umělá inteligence se mění dle konkrétních nepřátel. Zombie jen tupě útočí, Combine svůj pochyb synchronizují a dovedou se bravurně krýt. Horší je to s vašimi spolubojovníky z hnutí odporu. Jde o tak zaujaté vlastence, že se bezhlavě vrhají do náruče paní smrti. Opravdu mě pobavil pohled na ženu, která po dlouhou dobu čekala skrčená v krytu a jakmile mě spatřila, tak s výkřikem „Follow Freeman!" vběhla přesně do palebného pole hlídajícího Stridera. Stejně směšný je pohled na chlapíka, zkoušejícího samopalem sestřelit vrtulník (který přežije i šest zásahů raketou), jenž odpovídá salvou z kulometů.
Opravdu mě pobavil pohled na ženu, která po dlouhou dobu čekala skrčená v krytu a jakmile mě spatřila, tak s výkřikem „Follow Freeman!" vběhla přesně do palebného pole hlídajícího Stridera.
Half-Life 2 je takovým shrnutím všeho dobrého, co dnešní FPS nabízí. Nabízí jak taktické souboje s inteligentními nepřáteli, tak masakrální přestřelky s bandami tupých monster. Hra není dlouho jednotvárná a neupadá do stereotypu. Díky tomu lze s nadsázkou tvrdit, že každý kdo má rád 3d akce by si měl Half-Life 2 minimálně zčásti oblíbit. Zároveň se hra stává vhodným odrazovým můstkem pro začínající hráče. Pokud někoho na Half-Life 2 nic nezaujme, nebyl zkrátka pro akční hry stvořen. Abych Halfa nepřechválil, musím zaplakat na svým marným očekáváním lepšího příběhu a větší dávky originality. Pro někoho, kdo začal hrát někdy po roce 2000 něco, co si vypálil od kamarádů bude Half-Life 2 představovat ve většině případů modlu. Pro nás ostatní, co máme s FPS nějaké ty zkušenosti, se stane Half 2 příjemnou hrou a možná i nostalgickou vzpomínkou na Duke Nukem 3d.
P.S.:Pokud bych měl do hodnocení promítnout i mé antipatie k Valve a nesouhlas s kolotočem kolem STEAMu, výjde mi patrně jednociferné číslo. Svým způsobem považuju (stejně jako Michal Rybka – s jeho názorem v LEVELu se zcela ztotožňuji) Half-Life 2 za hřebíček do rakve PC hraní. A je jedno, že jde o hřebíček pozlacený. Nedivil bych se, kdyby se Half-Life nestal nejlepší (nejprodávanější) hrou roku. Hold, „Pára" odradí mnoho potencionálních kupců.
Verdikt: Směska toho nejlepšího co žánr FPS kdy nabízel. Příště Valve doporučuju více originality a lepší příběh. A žádný STEAM!
 

Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS!